Spolek Zděná 2012

Tato honosná stavba, po kostele s klášterem druhá dominanta obce, pochází z doby baroka, jak svědčí její štíty. Majitel měl dostatek peněz a také věděl co chce. Postupně postavil velký zájezdní hostinec pro přenocování povozníků a kupců. Ves mívala mnoho roubených chaloupek nebo stavěných z vepřovic (čp.70 p.Macha), hostinec však byl zděný, kamenný, mohl se tedy chlubit názvem Zděná.

                Proti budově přes veliký dvůr stály stodoly a stáje. Od silnice byl vjezd s klenutou branou, na opačné straně se vyjíždělo. Střed dvora zabrala dřevěná stavba nesená silnými pilíři, s vysokou střechou, pod níž se skladovalo seno. Zdi nebyly. Pod tímto přístřeškem stávaly povozy se zbožím, chráněné tak před nepohodou. Obě brány stály ještě před mnoha léty. Za stodolou, k dnešní poště, býval žentour mezi silnicí a potokem. Když se na noc zavřely obě brány – vrata, měli kupci po starosti o své zboží. Zdi i brány byly vysoké a silné, jich vrch měl v maltě mnoho střepů, starý jednoduchý způsob překážky zlodějům.

                Hostinec dostal výsadu stejnou jakou měla fara, škola a pak pošta. Směl používat razítka: Hostinec ve Zděné u Svaté Dobrotivé. Ono –u– tam muselo být, neboť obec Svatá Dobrotivá nikdy nebyla, obecní úřad byl Zaječov a sousední, za klášterem, Nová Ves s čísly popisnými do 45, než byl sloučen se Zaječovem.

                Formani jezdili čile přes lesy na Příbram a opačně na Rokycany a Plzeň. Ale i silnice přes Zbiroh „k vodě“, jak se místně říkalo řece Mži, i dál, byla dosti frekventovaná. Všechny cesty bývaly štěrkované, prašné, s hlubokými vyjetými kolejemi a po stranách hladce ušlapanými okraji od vozků a pěších.

                Ještě jeden, menší zájezdní hostinec, býval v naší obci. Je to dům p.Jíchy „Na hrázi“. Jak je vidět, stojí na hrázi bývalého rybníku, který po protržení hráze už nebyl napuštěn. Dům má pěkně klenutou stáj, dlážděnou kočičími hlavami. Vjezd do dvorku byl vedle plotu domu čp.72 u Čalounů, kde dnes zahrazuje lísa obecní cestu směřující na hráz. Vedle stáje je studánka pod přístřeškem, odkud se brala pro koně voda. Pramen teče pod hrází z mokřiny nad ní. Seno bývalo v dosud stojící malé stodůlce, dřevěné. Stodůlka patří pozemkem ke zchátralému domku čp.43, jenž je tím zajímavý, že býval mlýnem! Sice malým, ale přeci jen mlýnkem. Neměl vodní pohon, nýbrž neobvyklý. Za domkem před stodůlkou chodilo dokola několik statných psů zapřažených do žentouru. Tak svědčil před léty p.František Jícha, který ještě zařízení mlýnku pamatoval. Takovou zvláštností se asi žádná obec našeho okolí chlubit nemůže.

                Takovéto záznamy se čtou jakoby v oněch dobách byla romantika na vsi. Tak se nemůžeme na tehdejší život dívat. Chléb se vydělával těžce, blahobyt nebyl, více se živořilo. Bývaly časté požáry, od kamen i trámů do komínů zazděných, a tak nejeden nešťastník dostal od obce potvrzení a směl chodit po vsích žadonit o příspěvek. Říkalo se, že chodí vybírat „na pohořelého“, ač to vlastně byla žebrota s úředním povolením. Posledního „pohořelého“ pamatuji z Jiviny za první republiky.

                Přes ten chudý život je zajímavé, že obce Zaječov a Kvaň měly až deset hostinců, ne-li více.

Vlastimil Lapáček